Konec sezóny
Po šesti velmi rušných dnech (ve kterých se nedělo nic zajímavého), následoval konec sezóny. Jackie odjela do Anglie na kurs pokročilé angličtiny, aby se zdokonalila a já se Sandie jsme měly jet do Santa Fe do našeho domova. Odstěhovaly jsme se tam asi před půlrokem a vlastníme tam farmu (na které není nic než naši tři koně☺).
Nejhorší bylo loučení s ostatními. Všechny jsem přešla celkem dobře (i Kristýnu, která se stala mojí dobrou kamarádkou), ale když jsem se připravovala zajít za Michaelem, opustila mě jistota, že se mi nebude tak moc stýskat.
Pomalu jsem vykročila k jeho baráčku a nejistě jsem zaklepala. Nic. „To mi snad dělá schválně!“ pomyslela jsem si. „Celý den ho nemůžu nikde najít!“ řekla jsem potom nahlas a šla jsem prohledat městečko.
Zamířila jsem do hlavního saloonu U bloody lady, protože jsem si chtěla koupit medovník. Když jsem tam vešla a rozhlédla jsem se kolem spatřila jsem Michaela, jak sedí v rohu u stolu s Kristýnou.(!) Chvíli jsem na ně užasle a zároveň zděšeně koukala, ale nato co jsem se vzpamatovala, jsem šla k pokladně.
Po koupi medovníku jsem si k nim přisedla. „Víte, že vás hledám po celém městečku?“ zeptala jsem se Michaela ostře.
Nechápavě zavrtěl hlavou.
„Ne-e…“ přeložila jsem si to sklesle v hlavě a nasadila jsem uražený výraz. Nato jsem po Kikině(Kristýně) střelila pohledem – „Co-to-má-jako- znamenat-že-tady-sedíte-spolu-?“
Načmárala mi na papírek odpověď:
„Michael tady seděl a když jsem přišla, sedla jsem si vedle něj.“
„Nebylo to náhodou tak, že on tě ke stolu pozval???“ – napsala jsem jí pro změnu já.
Kiki se na mě podívala, čímž mi asi chtěla naznačit – „Co žvaníš? To je blbost.“
Najednou mi došlo, že pozvat Kikinu k sobě ke stolu by Michaela opravdu nikdy nenapadlo. Ne, že by ji nenáviděl(nenávist a láska k sobě nemají daleko !!!!!), nebo co, ale prostě se o ni nějak zvlášť nezajímal.-V tu chvíli jsem se prostě raději zeptala.
„Ehm, já už půjdu.“ oznámila nám najednou Kiki.
„Kam?“ zeptala jsem se.
„Do srubu-sbalit si věci.“ odpověděla a odešla.
Tak jsem zůstala s Michaelem zase sama.
„No… chtěla jsem se rozloučit, proto jsem vás hledala.“ řekla jsem a uvědomila jsem si, že se Michael trochu zarazil.
„Aha,“ přikývl Michael. „A nechtěla byste tu zůstat o pár dnů déle? Já tady totiž vždycky jsem…“
Poslední Michaelova slova jsem už
nevnímala, protože moje myšlenky začaly pracovat na plné obrátky. Už jediná
myšlenka na to, že mně Michael nabídl, abych tu sním zůstala, mě vzrušila. Jenže
Když Jackie odjede na ten anglický kurz, Sandie by musela v Santa Fe zůstat
sama, a to se jí vůbec nechtělo. Proto mě tedy požádala o to, abych tam jela s ní
– já bych tu jinak dobrovolně zůstala i bez Michaelovy nabídky. …